Strany a jednotky letošního ročníku

Základní rozdělení stran a jednotek

Síly svobodných národů StředozeměSíly Temného pána
Severní jednotkyJižní jednotkySkřetí sílyLidské síly
Elfové ze Zlatého lesaRohirové od Východní zdiSkřeti z Dol GuldurHaradský vatah Černého slunce
Elfové z Temného hvozduIthilienští hraničáři z Henneth AnnûnSkřeti z Mlžných horposádka Umbarské lodi Hlubina
Trpaslíci – Glóinovi sboryArnorsští DúnedainovéSkřeti z MorieVýchodňané – kmen Balchothů
Seveřané z EsgarothuPosádka z Cair AndrosMordorští skřeti z DurthanguPoslední Horalé

Základní informace o jednotkách

Válka o Prsten ještě nezačala. Armády jednotlivých království ještě nebyly svolány. Období tzv. Ostražitého míru skončilo a služebníci Temného pána se zase začali objevovat. Vše vyvrcholilo Bitvou pěti armád (2941 t.v.). Po této bitvě až do prvních bitev Války o Prsten (Bitva o bordy přez Želíz – 23. února 3019 t.v.) panovalo období drobných střetů a šarvátek, kdy se malé jednotky jednotlivých království svobodných národů Středozemě setkávali v místních potyčkách nejenom se skřety, ale i s dalšími jednotkami Temného pána a uctívačů Melkora.


Síly svobodných národů Středozemě

Severní jednotky

Elfové ze Zlatého lesa (Lórien)

Lesní království elfů ve Rhovanionu podél toku Stříberky na východní straně Mlžných hor. Původně to byla rozsáhlá říše lesních elfů, která se v jejich jazyce nazývala Lórinand. Bylo to jediné místo ve Středozemi, kde ve větším počtu rostly mallorny, které se sem dostaly z Númenoru prostřednictvím krále Gil-galada.

V zemi také nějaký čas bydlela Galadriel, která vymyslela název Lórien, jako připomínku kraje Lórien ve Valinoru. Hlavním centrem země byl Caras Galadhon, ale Amroth bydlel na pahorku, který se podle něj nazýval Cerin Amroth.

Král Amroth zahynul roku 1981 z lásky k elfce Nimrodel, které slíbil, že s ní odejde do země míru – do Valinoru za mořem. Od té doby vládli Lothlórienu Galadriel a Celeborn, ale už nepřijali titul krále a královny, byli strážci, kteří jej provedli nedotčený Válkou o Prsten. Díky mallornům se Lothlórienu říkalo také Zlatý les, protože jejich listy na podzim neopadávaly, ale jen zlátly, a když brzy na jaře opadaly, tak už stromy zlatými květy.

Jednotka Elfů ze Zlatého lesa byla vyslána Galadriel poté, co se dozvěděla, že byl Glum Sauronem propuštěn a že opustil příšeří Mordoru a vydal se zpět na západ směrem Velké řece, Lorienu a nejspíše zpět do Morie. Jednotka dostala za úkol se pokusit Gluma chytit a dopravit jej do Lorienu.

Elfové z Temného hvozdu

Temný hvozd byl největším zalesněným územím, které přetrvalo na severozápadě Středozemě do Třetího věku. Nacházel se ve Rhovanionu, jižně od Šedých hor a východně od Mlžných hor a Anduiny. Hvozdem protékala Lesní řeka a Začarovaná řeka. V severní části se uvnitř lesa nacházely hory Temného hvozdu a na jihozápadě lesa se tyčil pahorek Amon Lanc (nazývaný později Dol Guldur).

Kdysi býval krásným místem, kde procházeli elfové a enti obrovskými zalesněnými plochami pod hvězdnou oblohou a později za světla slunce a měsíce. Postupem času se v něm ale objevilo mnoho zlých tvorů a nejhorší bylo, když se na pahorku Dol Guldur v jižní časti Hvozdu usídlil a opevnil kolem roku 1100 Třetího věku Sauron, který začal znovu získávat moc. To však tehdy ještě téměř nikdo nevěděl a Moudří (ti, kteří později utvořili Bílou radu) usoudili, že to je jen jeden z nazgûlů. Tehdy se lesu začalo říkat Temný hvozd. Zvláště na severu se objevili velicí pavouci, kteří činili cestu skrz nebezpečnou.

V severní části Temného hvozdu žili elfové pod vládou kráte Thranduila. Poté co se v roce 2941 neúspěšně pokoušel ve spolupráci s Bílou radou zaútočit na Dol Guldur na Saurona, který jim ale unikl a přemístil se do Mordoru, vydal Thranduil příkaz aby se jeho jednotky pokusil vyčistit co nejvíce území Temného hvozdu od zlých stvoření a pavouků. A jednu z jednotek k tomu určených vyslal až na jižní konec hvozdu do okolí DOl Gulduru, aby mu podali zprávu, co se v této oblasti děje.

Tato jednotka také na jižní hranici Temného hvozdu narazila krátce na Aragorna a Gandalfa, kteří se zde pokoušejí najít nějakého uprchlíka z Mordoru. Aragorn je požádal o pomoc při pátrání.

Trpaslíci – Glóinovi sbory

Glóin, syn Gróinův, byl jedním z dvanácti společníků Thorina II. Pavézy a Bilba na Výpravě k Ereboru. Byl potomkem Durina Nesmrtelného. Narodil se roku 2783 T. v.. Měl bratra Óina, který se výpravy k Ereboru zúčastnil spolu s ním.

Glóin a jeho syn Gimli byli vysláni do Roklinky jako zástupci krále Dáina II., aby sdělili novinky z Ereboru, o zmizení Glóinova bratrance Balina v Morii a o vyjednávání se Sauronovým vyslancem. Oba se zúčastnili Elrondovy rady, kde byl Gimli vybrán jako zástupce trpaslíků do Společenstva Prstenu. Kromě toho se Glóin také v Roklince po letech setkal se svým starým známým Bilbem.

I proto, že nevěděli, co se stalo s Balinem v Morii a současně i díky úkolům, které dostali od Dáina II, rozhodli se pro dlouhou cestu kolem Mlžných hor a obojít je z jihu kolem Orthranku, kde se chtěli současně poradit se Sarumanem Bílým. Cesta je tedy vedla východní hranici Temného hvozdu do kterého nechtěli po událostech které předcházeli jejich cestě a napjatých vztazích s Tranduilem vstupovat. Plánem bylo překročit řeku povlíš Argonathu na jižní straně Hnědých zemí.

Seveřané z Esgarothu

Město ve Rhovanionu, postavené na pilotech zaražených do dna Dlouhého jezera. S břehem ho spojoval most, který mohl být v případě ohrožení odstraněn. Obyvatelé města zbohatli díky obchodu po řece Celduině, jednak s kraji daleko na jihovýchod po proudu řeky ve Rhûnu, například s Dorwinionem, ale také proti proudu s Dolem a Ereborem i s lesními elfy z Temného hvozdu. V Esgarothu nebyl žádný král, vládl tam volený starosta.

V roce 2770 přiletěl ze severu drak Šmak, který vyplenil Dol a Erebor, ale Esgaroth zůstal ušetřen a přijal mnoho lidí uprchlých z Dolu, přestože jeho obyvatelé museli pak žít ve strachu z útoku draka.

To se vyplnilo roku 2941, kdy přišla do Esgarothu družina Thorina Pavézy, dědice Ereboru, který přišel obnovit své království. Pokračovali na sever k Osamělé hoře, kde vyprovokovali draka krádeží jednoho zlatého poháru. Drak si pak letěl vybít zlost k Esgarothu, kde způsobil požár a celé město pak lehlo popelem do vod jezera. Ale byl to také konec Šmaka, protože byl zasažen Bardem Lučištníkem, dědicem Dolu, do svého zranitelného místa a zřítil se na trosky města.

Z původního Esgarothu nezůstalo nic kromě kůlů, vyčnívajících z vody, ale město pak bylo obnoveno o něco dále. Přestože někteří lidé chtěli Barda prohlásit králem Esgarothu, nakonec byl zachován úřed starosty a Bard odešel na sever obnovit Dol.

Po obnovení Esgarothu byli směrem najih vysláno několik obchodních zástupců, kteří měli za úkol navázat obchodní styky s jižními královstvími. Tyto výpravy a karavany střežili při jejich cestách na jih jednotky Esgarothské domobrany. Jejich primárním úkolem bylo chtánit obchodníky a náklad před útoky temných bytostí z Temného hvozdu a i čím dál častěji se znovuobjevuvší skřety.

Jižní jednotky

Rohirové od Východní zdi

Na západ od Východní zdi se rozkládali země Východní čast Rohanu – Východní polonina, oddělená od Západní poloniny řekou Entvou. Na východě ji ohraničovala strmá Východní zeď Rohanu – začátek pahorkatiny Emyn Muil. Na severu přecházela ve Vysočinu u severních hranic Rohanu.

Velká Východní zeď se nacházela na Západním okraj Emyn Muilu, spadající příkře do pastvin Východní poloniny Rohanu. Vrchy končily skalní stěnou, podobnou útesům na mořském pobřeží, kterou Rohirové viděli jako východní zeď své země. Je pravděpodobné, že tento útes obkružoval pahorkatinu i z jihu, protože na jižním okraji Emyn Muilu spadala Anduina náhle dolů Rauroským vodopádem.

Útes nebyl nepřekročitelnou překážkou: na některých místech byla skalní stěna přerušena průrvami a stržemi, kudy bylo možno dostat se nahoru či dolů. Takovou cestu použili také Aragorn, Legolas a Gimli, když stopovali skřetí tlupu, jež unesla Smíška s Pipinem.

Východní polonina, zvláště pak v okolí Východní zdi se sestávala z rozlehlých zelených pastvin a byla řídce osídlena. Bylo tu jen málo stálých obydlí, ale Rohirové zde pásli svá velká stáda koní a pastevci tu přebývali v dočasných táborech, zatímco se pohybovali spolu se svými stády.

Když se sem během Války o Prsten dostali Aragorn, Legolas a Gimli, zarazilo Aragorna, že tu na žádná stáda nenarazil. Důvodem byla hrozba nájezdu z východu, kvůli níž Rohirové stáhli svá stáda do bezpečnějších krajů pod úbočím Ered Nimrais, kde se soustředila většina osídlení Rohanu.

V době našeho příběhu se právě odehrávalo velké stěhování stád do bezpečí. Do oblasti kolem Východní zdi bylo vysláno několik Rohirský jednotek, aby pomáhalo se stěhováním a osučasně chránilo své stáda před útoky.

Ithilienští hraničáři z Henneth Annûn

Ithilien byl jednou z nejkrásnějších oblastí Gondoru, říkalo se mu zahrada Gondoru. Nalézal se na východním břehu Anduiny, ohraničená z jihu řekou Poros, ze severu Nindalfem a okrajem Mrtvých močálů a z východu Horami stínu. Nejdůležitějším městem byla Minas Ithil. Ithilien se rozděloval na dvě části, Severní a Jižní Ithilien.

Ithilien byl poslední zemí na východ od Anduiny, která Gondoru zůstala poté, co ztratil Harondor i všechny země severně od Mordoru. S postupujícím časem obyvatelsva Ithilienu ubývalo a poslední uprchli na západ roku 2954, kdy opět vzplanula Hora osudu. V Ithilienu, zvláště v severním (Severní polovina Ithilienu byla ohraničená Anduinou, Nindalfem, okrajem Mrtvých močálů, Horami stínu a silnicí z Minas Ithil do Osgiliathu.) však poté co odtud odešlo poslední obyvatelstvo, zůstali hraničáři, kteří přepadali Sauronovy služebníky a pokud mohli, tak jim bránili ve volném průchodu krajem. Hraničářům za Války o Prsten velel Faramir, syn Denethorův. Jejich hlavním útočištěm bylo Henneth Annûn.

Arnorsští (Eriadorští) Dúnedainové

Království Dúnadanů; byl založen společně s Gondorem roku 3320 D.v. Elendilem Věrným a jeho syny po Pádu Númenoru. Za své největší moci zahrnoval Arnor celý Eriador kromě oblastí za Lunou a zemí na východ od Šeravy a Bouřné, kde ležela Roklinka a Cesmínie. Za Lunou byla elfí země, zelená a pokojná, kam lidé nepřicházeli. Na východní straně Modrých hor však sídlili trpaslíci, zejména v oblasti na jih od zálivu Luny, kde měli mnoho dolů.

Starým sídelním městem Arnoru byl Annúminas na břehu Soumračného jezera. Ten však byl už v první polovině Třetího věku opuštěn a královské sídlo se přesunulo do Fornostu na Severních vrších. Významné město na jihu země byl Tharbad postavený jako velký námořní přístav kolem mostu přes řeku Gwathló, kudy přicházela z Enedwaithu Severojižní cesta. Významná pevnost byla věž Amon Sûl, až do svého zničení roku 1409, a další věže stály na Věžových kopcích na západě říše.

V Arnoru byly uchovávány tři palantíry. Hlavní z nich byl na věži Amon Sûl, po jejím zničení byl pak přenesen do Fornostu. Druhý byl zpočátku v Annúminasu, ale poté co se přesunulo sídlo králů, i tento kámen se přesunul do Fornostu. Zmíněné dva palantíry byly ztraceny roku 1975, když se potopila loď krála Arveduiho. Třetí palantír pak byl umístěn na Věžových kopcích a zůstal tam až do konce Třetího věku.

Už od počátku Třetího věku byl Arnor méně osídlený než Jižní království. Částečně to bylo určitě kvůli tomu, že hlavní přístav Věrných Númenorejců byl Pelargir a kolem něj se jich také už před Pádem usazovalo víc než v severních krajích, a Arnorské vojsko bylo také hodně oslabeno ve Válce Posledního spojenectví. I dál, v různých pohromách, které Severní království postihly, počet obyvatel postupně klesal, až se z Eriadoru stala až na pár výjimek liduprázdná země.

Na začátku Třetího věku sice Arnor zažil několik století míru, ale roku 861, po smrti krále Eärendura došlo k rozepřím mezi jeho třemi syny, které vyústily v rozdělení království na tři části: Arthedain, Cardolan a Rhudaur. Zatímco v Arthedainu se udrželi Isildurovi dědici, ve druhých dvou královská linie brzy vymřela a ve Rhudauru se dokonce k moci dostal zlý kníže horalů, který se spojil s Černokněžným králem Angmaru. Arthedain přetrval nějakou dobu, až nakonec království po mnoha vlnách nájezdů zaniklo, ale královská linie zůstala a zbylí Dúnadané vedli skrývavý život v divočině, a stali se tak známými jako Eriadorští hraničáři. Jejich posledním náčelníkem byl Aragorn II., který po vítězství ve Válce o prsten nastoupil na trůn Gondoru a posléze obnovil i slávu Arnoru a stal se tak vládcem Obnoveného království.

Ještě před tím se událo několik věci:

  • 2956 t.v.: Aragorn se setkává s Gandalfem a začíná jejich přátelství.
  • kolem roku 3000 t.v.: Stín Mordoru se dlouží. Kraj je bedlivě střežen Hraničáři.
  • 3001 t.v.: Gandalf má podezření, že Bilbův prsten je Jeden prsten. Stráž Kraje je zdvojnásobena.
  • 3009 t.v.: Během následujících osmi let Gandalf a Aragorn čas od času obnovují pátrání po Glumovi. Prohledávají údolí Anduiny, Temný hvozd, Rhovanion a hranice Mordoru. Hory a všechny země dál na východ začínají být nebezpečné.

Posádka z Cair Andros

Cair Andros je velký ostrov na řece Anduině, mezi Anórienem a Severním Ithilienem. Sloužil jako pevnost Gondoru, která měla zabraňovat armádám z východu v překročení Velké řeky.

Ostrov byl dlouhý asi deset mil, úzký a na většině své plochy zalesněný. Na severním konci ze zvedal v ostrý útes, který dával ostrovu jeho jméno – voda se o něj tříštila jako o příď velké lodi.

Jeho velká strategická důležitost spočívala v tom, že se jednalo kromě Osgiliathského mostu o jediné místo, kde mohla nepřátelská armáda překročit řeku a ohrozit centrum Gondoru. Gondorští si byli této hrozby vědomi a právě proto byl zbudován maják a opevnění na Amon Dînu, aby mohla být Minas Tirith včas varována v případě prolomení obrany Cair Androsu.

Za Války o Prsten padla obrana Cair Androsu 10. března 3019. Zatímco z Minas Morgul vyšlo vojsko Černokněžného krále do bitvy na Pelennorských polích, Sauron vyslal menší armádu (asi 6000 skřetů a lidí) z Morannonu. Ta překročila Anduinu přes Cair Andros a dostala se do Anórienu, kde měla zabránit vojsku Rohanu přijít na pomoc Gondorským. Rohirové ji však obešli přes Drúdanský hvozd a dostali se k Minas Tirith včas. Po vítězství na Pelennorských polích se část Rohirů vrátila a vytlačila Mordorskou armádu zpět přes Anduinu. Cair Andros byl ještě nějaký čas držen skřety, ale po pádu Saurona byl opět v rukou Gondorských.

Síly Temného pána

Skřetí síly

Skřeti z Dol Guldur

Dol Guldur – pahorek na jihu Temného hvozdu. Původně byl zvaný Amon Lanc – „Holý kopec“, protože jeho vršek nebyl porostlý lesem. Sídlili tam Nandor, ale pod vládou Orophera odešli, protože Oropher nerad viděl vzestup Morie a vliv Galadriel na Laurelindórenan.

Kolem roku 1100 Třetího věku se na něm usídlil Sauron, když začal opět nabývat moci, protože Mordor byl zatím střežen Gondorem. Temná pevnost, vybudovaná na vrcholku, dostala jméno Dol Guldur. Roku 2063 přišel do Dol Gulduru tajně Gandalf, aby zjistil, zda se tam skrývá skutečně Sauron. Sauron ustoupil na východ, protože zatím nenabyl dostatečnou moc pro otevřený konflikt a nechtěl být odhalen. Začal tak Ostražitý mír.

V roce 2460 t.v. se Sauron vrátil do Dol Gulduru a posílil svou moc, Ostražitý mír skončil. V roce 2850 Gandalf vstoupil do Dol Gulduru podruhé, odhalil skutečnou totožnost jeho pána a zároveň našel v kobkách uvězněného trpaslíka Thráina, který mu předal klíč od tajných dveří Ereboru.

Roku 2942 Sauron opustil Dol Guldur a vrací se do Mordoru. 2951 se prohlašuje Pánem a do Dol Gulduru poslal tři nazgûly a ti jej používali jako základnu pro tažení proti národům Rhovanionu. Ve Válce o Prsten napadla Dol Guldurská vojska Lothlórien i lesní elfy na severu Temného hvozdu, ale byla poražena. Po skončení války o Prsten byl Dol Guldur pobořen a očištěn od zlého.

Skřeti z Mlžných hor

Mlžné hory byly velké pohoří na severozápadě Středozemě, oddělující Eriador od Rhovanionu. Táhlo se od kopců kolem Železného pasu a štítu Methedrasu, Rohanskou branou oddělených od úpatí Ered Nimrais, na daleký sever k hoře Gundabad a dál na severozápad k nejsevernější hoře Carn Dûm.

Prý ho kdysi za věků temnoty vztyčil Melkor jako překážku pro Oromëho, který jezdil po Středozemi. Při Velké pouti na západ se elfové v lesích na úpatí hor dlouho zdrželi, protože se jim nechtělo překračovat děsivé pohoří, a někteří tam zůstali. O mnoho později, v Prvním slunečním věku překročily hory první družiny lidí. V jižní části pod horami Caradhras, Celebdil, Fanuidhol se nacházelo prastaré trpasličí království Khazad-dûm, založené Durinem Nesmrtelným. Na východních úbočích nejjižnější části Mlžných hor rostl starodávný les Fangorn, který byl původně součástí mnohem větší rozlohy souvislých lesů.

Hlavně ve Druhém a Třetím věku se v Hithaegliru začali usazovat skřeti a postupem času zneprůchodnili většinu průsmyků. Svou hlavní pevnost vybudovali na severu v Gundabadu. Když se roku 1980 T.v. v Morii objevil balrog, zabil Durina VI. a trpaslíci uprchli, skřeti se nastěhovali i do Morie.

Asi roku 1300 se v Carn Dûm opevnil Černokněžný král, hlavní z nazgûlů, založil tam temnou říši Angmar a mnoha útoky postupně způsobil zánik Arthedainu roku 1974. V roce 1975 byl poražen vojsky Lindonu a Gondoru a jeho říše byla zničena.

V horách Hithaegliru odnepaměti sídlili také orli. Na konci Třetího věku byl jejich vládcem Gwaihir, Pán větru.

Skřeti z Morie

Dlouho žili trpaslíci v Khazad-dûm a rozšiřovali své bohatství a kutali stále hlouběji. To se jim však stalo osudným. Roku 1980 t.v. kutali hluboko pod Caradhrasem a tak vypustili z vězení jednoho z balrogů, který brzy nato zabil jejich krále Durina VI.. Trpaslíci neměli šanci se proti němu ubránit, a když o rok později zabil Durinova syna Náina, uprchli na sever, kde založili nově království Erebor. Do opuštěných síní Morie se rychle nastěhovali skřeti a stalo se z ní děsivé místo, kam se každý bál vkročit.

Když byl o několik století později Erebor vypleněn drakem, král Thrór bloudil se svými lidmi bez domova. Toužil však vidět starou trpasličí říši Khazad-dûm a tak se tam roku 2790 jen se svým starým přítelem Nárem vydal. Skřeti však Thróra zabili a vysmáli se trpaslíkům. Poté, co se to od Nára dozvěděl Thrórův syn Thráin II., rozhodl se, že se musí pomstít, a tak začala v roce 2793 Válka trpaslíků a skřetů. Na pomoc Thráinovi přišli trpaslíci z celé Středozemě, protože potupa Thróra, hlavy Durinova rodu, rozzuřila všechny trpaslíky a vyvolala v nich touhu po pomstě skřetům. Bojovalo se dlouho, až byly všechny skřetí pevnosti v Mlžných horách zničeny, a trpasličí vojsko přišlo do Azanulbizaru, kde před branami Morie svedlo vítěznou bitvu se skřety. Tím byla Moria na nějakou dobu osvobozena od většiny skřetů, avšak trpaslíci se báli vstoupit dovnitř, protože v podzemí stále byl hrozný balrog.

Uplynulo mnoho let a roku 2989 t.v. přišel do Khazad-dûm odvážný trpaslík Balin, Thráinův příbuzný, se svou družinou. Prohlásil se Pánem Morie a nějakou dobu se mu dařilo, ale nakonec všichni zahynuli a trpasličí kolonie roku 2994 zanikla.

V rozsáhlých síních Morie se tak znovu usadili Skřeti, kteří zde zbudovali své velké sídlo a připravovalo se zde na nadcházející válku.

Mordorští skřeti z Durthangu

Udûn bylo velké údolí v Mordoru, které oddělovalo pohoří Ephel Dúath od Ered Lithui. V něm měl Sauron mnoho zbrojnic a skladů. Nebyly tu žádné rostliny. Udûn měl dva vstupy, jeden na severu a jeden na jihu.

Severní vstup byl tvořen Morannonem (Černou bránou), která byla střežena Zubovými věžemi – Narchost a Carchost. Právě tudy by možná prošel Frodo Pytlík s Jedním prstenem, aby ho zničil, kdyby byla brána otevřená. V tomto případě by ale Frodo musel překonávat vstup jižní.

Jižní vstup byl tvořen úzkou soutěskou, nazývanou Carach Angren – Železná tlama, ve které byla také brána, střežená hradem Durthang.

Po Sauronově pádu se Udûnem dalo projít bez problémů, protože Černá brána se zřítila, zřítily se i pevnosti střežící Udûn i brána v Železné tlamě.

Vlastní Durthang je starý gondorský hrad v Ephel Dúath, nad údolím Udûn na pomezí Mordoru, vybudovaný na začátku Třetího věku po svržení Saurona. Když byly gondorské pevnosti v Mordoru opuštěny po Velkém moru v roce 1636, byl po čase obsazen skřety, stejně jako pevnost v Cirith Ungolu.

Lidské síly

Haradský vatah Černého slunce

posádka Umbarské lodi Hlubina

Veliteli Umbarských korzárů jsou v čase války buďto námořní kapitáni, nebo relativně nedávno vzniklá skupina Králových mužů. Jsou to povětšinou členové jednoho z výše postavených rodů, nebo kapitáni, či jejich původ není známý. S jejich vznikem se pojí oživení kultu Melkora a snaha o návrat k „tradicím“ Černého Númenoru. Oděním a výzbrojí se Královi muži výrazně odlišují od zbytku Umbarských sil a i jeden od druhého. Zdá se, že sjednocujícím prvkem v jejich vzezření je pouze používání dlouhých kabátců a suknic, výrazně těžší zbroje, než je mezi korzáry typické a bizarně tvarovaných kožených čapek, stylizovaných do podoby bájných mořských oblud. Ve výzbroji mohou mít jakoukoli zbraň, ale zjevně preferují kopí a píky v kombinaci s pobočními šavlemi haradského typu. Někteří používají dlouhé meče a těm se přezdívá Hlubinní ještěři.

Posádka Lodi Hlubina je jednou z elitních jednotek Umbarského loďstva, které se podařilo proplout Arduinou kolem Osgiliathu a dalších pevností, včetně Cair Androsu. Bohužel při proplouvání kolem této pevnosti utrpěla tato loď takové poškození, které již nebyla posádka schopna sama opravit. A zůstala tak osamocena a bez plavidla na hranicích Nindalfu.

>> Více o Umbaru a jeho loďstvu <<

Východňané – kmen Balchothů

Během tzv. Ostražitého míru se Sauron uchýlil na Východ, čímž dopřál západním zemím období klidu, ale mezitím nelenil a utužoval aliance mezi Východňany zaměřené proti Gondoru. A tak se během následujících staletí usadil ve Rhovanionu na jih od Temného hvozdu silný východňanský národ Balchothů, který roku 2510 s podporou Dol Gulduru podnikl přes Anduinu útok na severné gondorskou provincii Calenardhon. V bitvě na poli Celebrantu byli poraženi díky nečekanému příjezdu Seveřanů z Éothéodu pod vedením Eorla Mladého.

Balchothové (nebo jiný kmen Východňanů) však zřejmě zůstali přítomni na jihu Rhovanionu, neboť i nadále představovali hrozbu pro nově založené království Rohan. Tak vpadli do severního Rohanu roku 2545, kdy v bitvě na Vysočině padl král Eorl, a opět podnikli velký vpád do Rohanu v roce 2758, kdy králi Helmovi nezbylo než opevnit se v Hlásce.

Když na konci Třetího věku znovu povstal Sauron, začal mimo jiné shromažďovat i armády Východňanů a připravovat je k útoku na Svobodné národy. Východňané bojovali na straně Saurona v bitvě na Pelennorských polích a v bitvě v Dolu.

Ve Čtvrtém věku byli některé kmeny Východňanů podrobeny králem Elessarem a Éomerem.

Poslední Horalé

Národ, o kterém se mnoho neví. Horalé žili nejspíš v severních Mlžných horách. Jsou známí jako spojenci Angmaru. Kníže Horalů, tajně spojený s Angmarem, získal vládu ve Rhudauru. Na konci války s Angmarem již byli nejspíš zcela vyhubeni. Spekuluje se o tom, že by to mohli být příbuzní Východňanů, kteří přišli v Prvním věku do Beleriandu.