Strany a jednotky letošního ročníku

Základní rozdělení stran a jednotek

Síly svobodných národů StředozeměSíly Temného pána
Severní jednotkyJižní jednotkySkřetí sílyLidské síly
Elfové ze Zlatého lesaRohirové od Západních úvalůSkřeti z MorieHaradský vatah Černého slunce
Elfové z Temného hvozduArnorsští DúnedainovéSkřeti z Mlžných horposádka Umbarské lodi Hlubina
Trpaslíci – Glóinovi sboryBoromirova družinaSíly Bílé ruky – Sarumanovi zvědovéPoslední horalé

Základní informace o jednotkách

Válka o Prsten ještě nezačala. Armády jednotlivých království ještě nebyly svolány. Období tzv. Ostražitého míru skončilo a služebníci Temného pána se zase začali objevovat. Vše vyvrcholilo Bitvou pěti armád (2941 t.v.). Po této bitvě až do prvních bitev Války o Prsten (Bitva o bordy přez Želíz – 23. února 3019 t.v.) panovalo období drobných střetů a šarvátek, kdy se malé jednotky jednotlivých království svobodných národů Středozemě setkávali v místních potyčkách nejenom se skřety, ale i s dalšími jednotkami Temného pána a uctívačů Melkora.


Síly svobodných národů Středozemě

Severní jednotky

Elfové ze Zlatého lesa (Lórien)

Lesní království elfů ve Rhovanionu podél toku Stříberky na východní straně Mlžných hor. Původně to byla rozsáhlá říše lesních elfů, která se v jejich jazyce nazývala Lórinand. Bylo to jediné místo ve Středozemi, kde ve větším počtu rostly mallorny, které se sem dostaly z Númenoru prostřednictvím krále Gil-galada.

V zemi také nějaký čas bydlela Galadriel, která vymyslela název Lórien, jako připomínku kraje Lórien ve Valinoru. Hlavním centrem země byl Caras Galadhon, ale Amroth bydlel na pahorku, který se podle něj nazýval Cerin Amroth.

Král Amroth zahynul roku 1981 z lásky k elfce Nimrodel, které slíbil, že s ní odejde do země míru – do Valinoru za mořem. Od té doby vládli Lothlórienu Galadriel a Celeborn, ale už nepřijali titul krále a královny, byli strážci, kteří jej provedli nedotčený Válkou o Prsten. Díky mallornům se Lothlórienu říkalo také Zlatý les, protože jejich listy na podzim neopadávaly, ale jen zlátly, a když brzy na jaře opadaly, tak už stromy zlatými květy.

Jednotka Elfů ze Zlatého lesa byla vyslána Galadriel poté, co se dozvěděla, že byl Glum Sauronem propuštěn a že opustil příšeří Mordoru a vydal se zpět na západ směrem Velké řece, Lorienu a nejspíše zpět do Morie. Jednotka dostala za úkol se pokusit Gluma chytit a dopravit jej do Lorienu.

Elfové z Temného hvozdu

Temný hvozd byl největším zalesněným územím, které přetrvalo na severozápadě Středozemě do Třetího věku. Nacházel se ve Rhovanionu, jižně od Šedých hor a východně od Mlžných hor a Anduiny. Hvozdem protékala Lesní řeka a Začarovaná řeka. V severní části se uvnitř lesa nacházely hory Temného hvozdu a na jihozápadě lesa se tyčil pahorek Amon Lanc (nazývaný později Dol Guldur).

Kdysi býval krásným místem, kde procházeli elfové a enti obrovskými zalesněnými plochami pod hvězdnou oblohou a později za světla slunce a měsíce. Postupem času se v něm ale objevilo mnoho zlých tvorů a nejhorší bylo, když se na pahorku Dol Guldur v jižní časti Hvozdu usídlil a opevnil kolem roku 1100 Třetího věku Sauron, který začal znovu získávat moc. To však tehdy ještě téměř nikdo nevěděl a Moudří (ti, kteří později utvořili Bílou radu) usoudili, že to je jen jeden z nazgûlů. Tehdy se lesu začalo říkat Temný hvozd. Zvláště na severu se objevili velicí pavouci, kteří činili cestu skrz nebezpečnou.

V severní části Temného hvozdu žili elfové pod vládou kráte Thranduila. Poté co se v roce 2941 neúspěšně pokoušel ve spolupráci s Bílou radou zaútočit na Dol Guldur na Saurona, který jim ale unikl a přemístil se do Mordoru, vydal Thranduil příkaz aby se jeho jednotky pokusil vyčistit co nejvíce území Temného hvozdu od zlých stvoření a pavouků. A jednu z jednotek k tomu určených vyslal až na jižní konec hvozdu do okolí DOl Gulduru, aby mu podali zprávu, co se v této oblasti děje.

Tato jednotka také na jižní hranici Temného hvozdu narazila krátce na Aragorna a Gandalfa, kteří se zde pokoušejí najít nějakého uprchlíka z Mordoru. Aragorn je požádal o pomoc při pátrání.

Trpaslíci – Glóinovi sbory

Glóin, syn Gróinův, byl jedním z dvanácti společníků Thorina II. Pavézy a Bilba na Výpravě k Ereboru. Byl potomkem Durina Nesmrtelného. Narodil se roku 2783 T. v.. Měl bratra Óina, který se výpravy k Ereboru zúčastnil spolu s ním.

Glóin a jeho syn Gimli byli vysláni do Roklinky jako zástupci krále Dáina II., aby sdělili novinky z Ereboru, o zmizení Glóinova bratrance Balina v Morii a o vyjednávání se Sauronovým vyslancem. Oba se zúčastnili Elrondovy rady, kde byl Gimli vybrán jako zástupce trpaslíků do Společenstva Prstenu. Kromě toho se Glóin také v Roklince po letech setkal se svým starým známým Bilbem.

I proto, že nevěděli, co se stalo s Balinem v Morii a současně i díky úkolům, které dostali od Dáina II, rozhodli se pro dlouhou cestu kolem Mlžných hor a obojít je z jihu kolem Orthranku, kde se chtěli současně poradit se Sarumanem Bílým. Cesta je tedy vedla východní hranici Temného hvozdu do kterého nechtěli po událostech které předcházeli jejich cestě a napjatých vztazích s Tranduilem vstupovat. Plánem bylo překročit řeku povlíš Argonathu na jižní straně Hnědých zemí.

Jižní jednotky

Rohirové od Západních úvalů

Na západním okraji Rohanu ohraničuje zemi „koňáků“ Rohanská brána. Od ní na východ, mezi Mlžnými horami, lesem Fangornem, Lipavou a na jihu Bílými horami, se rozkládali země Západní čast Rohanu – Západní polonina, oddělená od Východní poloniny řekou Entvou.

Travnaté pláně mezi Lipavou, Anduinou a Stříberkou (Celebrant). Tato země patřila k Lothlórienu a za starých dob tvořila severní hranici Gondoru. Roku 2510 se tu odehrála důležitá bitva, kdy byl Gondor napaden vojsky Východňanů, kteří se přeplavili přes Nehlubiny, a skřetů, kteří přišli z Mlžných hor. Gondorští byli zachráněni od porážky náhlým příjezdem Eorla Mladého ze severu z Éothéodu. Správce Gondoru Cirion potom za odměnu daroval Eorlovi celou zemi Calenardhon.

Eorl tak učinil a přivedl veškerý svůj lid sem, kde se stal králem země, kterou nazvali Jízdmarka. Gondorští ji však pojmenovali Rochand (roch = „kůň“) protože národ byl proslulý svými koňmi a jezdeckým uměním. Název Rochand se později změnil na Rohan. Sídelním městem království se stal Edoras, kde byla za Eorlova syna Brega postavena Zlatá Síň – Meduseld.

K Rohanu patřila také starobylá pevnost Aglarond na západě Calenardhonu, postavená kdysi Dúnadany, zatímco protilehlá pevnost Angrenost s věží Orthank zůstala pod vládou Gondoru.Rohan byl často napadán od západu Vrchovci, kteří Rohiry nenáviděli a útočili na ně kdy mohli. Největší útok přišel 2758 za vlády krále Helma Kladiva, v roce Dlouhé zimy. Obyvatelé Rohanu se museli ukrýt do několika málo pevností, král se bránil v pevnosti Hlásce, zatímco Vrchovci obsadili Edoras. Vyhnáni byli až na jaře, když Gondor poslal posily. Král Helm však mezitím umrzl.

Po Helmovi se stal králem jeho synovec Fréaláf, který tak zahájil druhou řadu králů Marky. Při jeho korunovaci se objevil čaroděj Saruman s bohatými dary a nabídl se, že se usadí v Železném pase a bude Rohirům pomáhat. Byly mu dány klíče od Orthanku, což se později ukázalo jako špatné – ačkoliv měl na začátku pravděpodobně dobré úmysly, v pozdější době už se staral jen o sebe. Začal ve svém sídle shromažďovat skřety, poloskřety a Vrchovce a stal se hrozbou pro Rohan. 3019 svedl proti Rohirům dvě bitvy u brodů přes Želíz a jeho veliké vojsko vyšlo dobýt Rohan, ale bylo poraženo v bitvě o Hlásku.

Arnorsští (Eriadorští) Dúnedainové

Království Dúnadanů; byl založen společně s Gondorem roku 3320 D.v. Elendilem Věrným a jeho syny po Pádu Númenoru. Za své největší moci zahrnoval Arnor celý Eriador kromě oblastí za Lunou a zemí na východ od Šeravy a Bouřné, kde ležela Roklinka a Cesmínie. Za Lunou byla elfí země, zelená a pokojná, kam lidé nepřicházeli. Na východní straně Modrých hor však sídlili trpaslíci, zejména v oblasti na jih od zálivu Luny, kde měli mnoho dolů.

Starým sídelním městem Arnoru byl Annúminas na břehu Soumračného jezera. Ten však byl už v první polovině Třetího věku opuštěn a královské sídlo se přesunulo do Fornostu na Severních vrších. Významné město na jihu země byl Tharbad postavený jako velký námořní přístav kolem mostu přes řeku Gwathló, kudy přicházela z Enedwaithu Severojižní cesta. Významná pevnost byla věž Amon Sûl, až do svého zničení roku 1409, a další věže stály na Věžových kopcích na západě říše.

V Arnoru byly uchovávány tři palantíry. Hlavní z nich byl na věži Amon Sûl, po jejím zničení byl pak přenesen do Fornostu. Druhý byl zpočátku v Annúminasu, ale poté co se přesunulo sídlo králů, i tento kámen se přesunul do Fornostu. Zmíněné dva palantíry byly ztraceny roku 1975, když se potopila loď krála Arveduiho. Třetí palantír pak byl umístěn na Věžových kopcích a zůstal tam až do konce Třetího věku.

Už od počátku Třetího věku byl Arnor méně osídlený než Jižní království. Částečně to bylo určitě kvůli tomu, že hlavní přístav Věrných Númenorejců byl Pelargir a kolem něj se jich také už před Pádem usazovalo víc než v severních krajích, a Arnorské vojsko bylo také hodně oslabeno ve Válce Posledního spojenectví. I dál, v různých pohromách, které Severní království postihly, počet obyvatel postupně klesal, až se z Eriadoru stala až na pár výjimek liduprázdná země.

Na začátku Třetího věku sice Arnor zažil několik století míru, ale roku 861, po smrti krále Eärendura došlo k rozepřím mezi jeho třemi syny, které vyústily v rozdělení království na tři části: Arthedain, Cardolan a Rhudaur. Zatímco v Arthedainu se udrželi Isildurovi dědici, ve druhých dvou královská linie brzy vymřela a ve Rhudauru se dokonce k moci dostal zlý kníže horalů, který se spojil s Černokněžným králem Angmaru. Arthedain přetrval nějakou dobu, až nakonec království po mnoha vlnách nájezdů zaniklo, ale královská linie zůstala a zbylí Dúnadané vedli skrývavý život v divočině, a stali se tak známými jako Eriadorští hraničáři. Jejich posledním náčelníkem byl Aragorn II., který po vítězství ve Válce o prsten nastoupil na trůn Gondoru a posléze obnovil i slávu Arnoru a stal se tak vládcem Obnoveného království.

Ještě před tím se událo několik věci:

  • 2956 t.v.: Aragorn se setkává s Gandalfem a začíná jejich přátelství.
  • kolem roku 3000 t.v.: Stín Mordoru se dlouží. Kraj je bedlivě střežen Hraničáři.
  • 3001 t.v.: Gandalf má podezření, že Bilbův prsten je Jeden prsten. Stráž Kraje je zdvojnásobena.
  • 3009 t.v.: Během následujících osmi let Gandalf a Aragorn čas od času obnovují pátrání po Glumovi. Prohledávají údolí Anduiny, Temný hvozd, Rhovanion a hranice Mordoru. Hory a všechny země dál na východ začínají být nebezpečné.

Boromirova družina

V době, kdy Správce Gondoru obdržel informace o tom, že je svolávána do Roklinky Rada lidí a elfů, se dovtípil, že v Roklince se nalézá Jeden prsten. Zbraň nepřítele, po které toužil.

Vyslal proto svého prvorozeného syna, Boromira, aby se Rady účastnil a případně se pokusil prsten získat pro Gondor.

Protože již v této době nebylo úplně bezpečné se vydat severním Gondorem, přes celý Rohan k Rohanské bráně a projíždět tak jižně od Ortranku a Mlžných hor. Vybral si Boromir se sebou na cestu malou družinu svých nejlepších vojáků. Družinu, né moc velkou – aby nevzbudila pozornost, ale také né moc malou – tak aby se dokázali ubránit útoku skřetů.

Síly Temného pána

Skřetí síly

Skřeti z Morie

Dlouho žili trpaslíci v Khazad-dûm a rozšiřovali své bohatství a kutali stále hlouběji. To se jim však stalo osudným. Roku 1980 t.v. kutali hluboko pod Caradhrasem a tak vypustili z vězení jednoho z balrogů, který brzy nato zabil jejich krále Durina VI.. Trpaslíci neměli šanci se proti němu ubránit, a když o rok později zabil Durinova syna Náina, uprchli na sever, kde založili nově království Erebor. Do opuštěných síní Morie se rychle nastěhovali skřeti a stalo se z ní děsivé místo, kam se každý bál vkročit.

Když byl o několik století později Erebor vypleněn drakem, král Thrór bloudil se svými lidmi bez domova. Toužil však vidět starou trpasličí říši Khazad-dûm a tak se tam roku 2790 jen se svým starým přítelem Nárem vydal. Skřeti však Thróra zabili a vysmáli se trpaslíkům. Poté, co se to od Nára dozvěděl Thrórův syn Thráin II., rozhodl se, že se musí pomstít, a tak začala v roce 2793 Válka trpaslíků a skřetů. Na pomoc Thráinovi přišli trpaslíci z celé Středozemě, protože potupa Thróra, hlavy Durinova rodu, rozzuřila všechny trpaslíky a vyvolala v nich touhu po pomstě skřetům. Bojovalo se dlouho, až byly všechny skřetí pevnosti v Mlžných horách zničeny, a trpasličí vojsko přišlo do Azanulbizaru, kde před branami Morie svedlo vítěznou bitvu se skřety. Tím byla Moria na nějakou dobu osvobozena od většiny skřetů, avšak trpaslíci se báli vstoupit dovnitř, protože v podzemí stále byl hrozný balrog.

Uplynulo mnoho let a roku 2989 t.v. přišel do Khazad-dûm odvážný trpaslík Balin, Thráinův příbuzný, se svou družinou. Prohlásil se Pánem Morie a nějakou dobu se mu dařilo, ale nakonec všichni zahynuli a trpasličí kolonie roku 2994 zanikla.

V rozsáhlých síních Morie se tak znovu usadili Skřeti, kteří zde zbudovali své velké sídlo a připravovalo se zde na nadcházející válku.

Skřeti z Mlžných hor

Mlžné hory byly velké pohoří na severozápadě Středozemě, oddělující Eriador od Rhovanionu. Táhlo se od kopců kolem Železného pasu a štítu Methedrasu, Rohanskou branou oddělených od úpatí Ered Nimrais, na daleký sever k hoře Gundabad a dál na severozápad k nejsevernější hoře Carn Dûm.

Prý ho kdysi za věků temnoty vztyčil Melkor jako překážku pro Oromëho, který jezdil po Středozemi. Při Velké pouti na západ se elfové v lesích na úpatí hor dlouho zdrželi, protože se jim nechtělo překračovat děsivé pohoří, a někteří tam zůstali. O mnoho později, v Prvním slunečním věku překročily hory první družiny lidí. V jižní části pod horami Caradhras, Celebdil, Fanuidhol se nacházelo prastaré trpasličí království Khazad-dûm, založené Durinem Nesmrtelným. Na východních úbočích nejjižnější části Mlžných hor rostl starodávný les Fangorn, který byl původně součástí mnohem větší rozlohy souvislých lesů.

Hlavně ve Druhém a Třetím věku se v Hithaegliru začali usazovat skřeti a postupem času zneprůchodnili většinu průsmyků. Svou hlavní pevnost vybudovali na severu v Gundabadu. Když se roku 1980 T.v. v Morii objevil balrog, zabil Durina VI. a trpaslíci uprchli, skřeti se nastěhovali i do Morie.

Asi roku 1300 se v Carn Dûm opevnil Černokněžný král, hlavní z nazgûlů, založil tam temnou říši Angmar a mnoha útoky postupně způsobil zánik Arthedainu roku 1974. V roce 1975 byl poražen vojsky Lindonu a Gondoru a jeho říše byla zničena.

V horách Hithaegliru odnepaměti sídlili také orli. Na konci Třetího věku byl jejich vládcem Gwaihir, Pán větru.

Síly Bílé ruky – Sarumanovi zvědové

Saruman byl Maia, vůdce řádu Istari. Původním valinorským jménem se nazýval Curumo. Patřil do lidu Aulëho. Když byli vybírání Istari, kteří se měli z Valinoru vypravit do Středozemě, byl prvním vybraným Maiou rovný Sauronovi, a Yavanna mu jako společníka vybrala Aiwendila, známého později jako Radagast. Saruman jím ale vždycky spíše opovrhoval.
Když přišli čarodějové kolem roku 1000 do Středozemě, šel Curumo první a byl všeobecně vnímán jako hlava jejich řádu. Círdan v Šedých přístavech ale už tehdy rozpoznal, že nejmoudřejší z Istari je Gandalf, a věnoval mu Naryu, jeden ze Tří prstenů. Saruman to později uhodl a začal na Gandalfa žárlit.

Saruman, jako největší z Istari, se stal hlavou Bílé rady. Často putoval daleko na východ Středozemě. Také nejvíc ze všech Istari studoval umění Nepřítele a zabýval se Prsteny moci. Snad proto jej postupně zlákala představa, že by získal Jeden prsten pro sebe.

Roku 2759 přišel Saruman po dlouhých cestách do Gondoru s velikými dary a slíbil, že bude pomáhat říši v nouzi, když se bude moct usídlit z Železném pase, který byl tehdy opuštěný a vypleněný Vrchovci.

Správce Beren souhlasil a předal Sarumanovi klíše od Orthanku. Od té doby se z Železného pasu stalo Sarumanovo sídlo. Dvě stě let žil v míru se svým okolím, ale roku 2953 prohlásil Železný pas za svůj a začal budovat armádu, protože plánoval vytvoření vlastní říše. Protože žárlil na Gandalfa, začal ho špehovat a všiml si jeho zájmu o Kraj. Brzy začal vydržovat své agenty v Hůrce a Jižní čtvrtce.

Asi roku 3000 se odvážil použít orthanckého palantíru, ale byl lapen do léčky Sauronem, který jej Sarumana přinutil, aby se stal jeho spojencem. Vybudoval velkou armádu skřetů, přijal do ní i Vrchovce a dokonce skřížil skřety s lidmi a vytvořil tak odpudivé plemeno poloskřetů. S těmito armádami pak začal ohrožovat blízký Rohan. Roky 3018 k němu se k němu přijel poradit Gandalf, ale Saruman se jej pokusil svést také ke zlu a když Gandalf odmítl, byl uvězněn na vrcholku Orthanku. Zachránil se díky orlu Gwaihirovi. Saruman pak vyslal skřety pátrat po Prstenu. Jedna družina jeho skřetů zajala dva hobity, Peregrina a Smělmíra. Měli rozkázáno je nezabíjet a neokrádat a přivést je do Železného pasu, protože Saruman věděl, že Prsten má u sebe půlčík. Hobiti se ale včas osvobodili, uprchli do lesa Fangornu a tam vyburcovali proti Sarumanovi nepřátele, které neočekával: enty.

A tak, zatímco Saruman vyslal velikou armádu proti Rohanu, do Železného pasu přišli enti a huorni a celý jej zničili. Jen věž Orthank poztavenou z nezničitelného kamene nemohli poškodit, a tak Saruman zůstal v bezpečí. Brzy ale přišel do Železného pasu opět Gandalf a tentokrát v přímé konfrontaci zlomil Sarumanovu moc.

Lidské síly

Haradský vatah Černého slunce

posádka Umbarské lodi Hlubina

Veliteli Umbarských korzárů jsou v čase války buďto námořní kapitáni, nebo relativně nedávno vzniklá skupina Králových mužů. Jsou to povětšinou členové jednoho z výše postavených rodů, nebo kapitáni, či jejich původ není známý. S jejich vznikem se pojí oživení kultu Melkora a snaha o návrat k „tradicím“ Černého Númenoru. Oděním a výzbrojí se Královi muži výrazně odlišují od zbytku Umbarských sil a i jeden od druhého. Zdá se, že sjednocujícím prvkem v jejich vzezření je pouze používání dlouhých kabátců a suknic, výrazně těžší zbroje, než je mezi korzáry typické a bizarně tvarovaných kožených čapek, stylizovaných do podoby bájných mořských oblud. Ve výzbroji mohou mít jakoukoli zbraň, ale zjevně preferují kopí a píky v kombinaci s pobočními šavlemi haradského typu. Někteří používají dlouhé meče a těm se přezdívá Hlubinní ještěři.

Posádka Lodi Hlubina je jednou z elitních jednotek Umbarského loďstva, které se podařilo proplout Arduinou kolem Osgiliathu a dalších pevností, včetně Cair Androsu. Bohužel při proplouvání kolem této pevnosti utrpěla tato loď takové poškození, které již nebyla posádka schopna sama opravit. A zůstala tak osamocena a bez plavidla na hranicích Nindalfu.

>> Více o Umbaru a jeho loďstvu <<

Poslední Horalé / Vrchovci

Národ, o kterém se mnoho neví. Horalé žili nejspíš v severních Mlžných horách. Jsou známí jako spojenci Angmaru. Kníže Horalů, tajně spojený s Angmarem, získal vládu ve Rhudauru. Na konci války s Angmarem již byli nejspíš zcela vyhubeni. Spekuluje se o tom, že by to mohli být příbuzní Východňanů, kteří přišli v Prvním věku do Beleriandu.

Součástí jednotek Horalů jsou i Vrchovci. Vrchovci byli divocí lidé obývající především Vrchovinu, ale také Calenardhon. Poté, co ho dostali Rohirové, byli Vrchovci velmi, velmi rozzlobení. Často s nimi válčili. Známý z nich byl Freco, kterého král Helm zabil holou pěstí. Bojovali na Sarumanově straně u Helmova žlebu. Ve Čtvrtém věku byla jejich moc definitivně zlomena.